V sobotu 13.10. jsem zajel přes celou republiku do Uherského Hradiště na utkání 2. fotbalové ligy mezi domácím Slováckem a ústeckou"Armou". Zápas byl papírově rozhodnut již před utkáním. " Arma "(FK Ústí n/L) se krčila na chvostu tabulky a Slovácko jí jen o skóre nevedlo. Nebyl by to sport, kdyby nemohl přinést překvapení, ve které jsem v koutku duše doufal. Arma si ze Slovácka přivezla zasloužené, poctivě vydřené vítězství, na které jsem byl s hrstkou dalších fandů náležitě hrdý. Příznivci Slovácka jsou velmi slušní a uznalí lidé a sami za námi přicházeli s gratulacemi a slovy chvály. Bylo pro mne velkým překvapením, že si lidé z kraje slivovičky a vína dávali do souvislosti s výkonem Army ústecké pivo. Byly totiž doby, kdy jsem byl na různých stadionech naší vlasti vyzýván k tomu, abych mazal do smradlavého Ústí. V sobotu večer jsem byl z města, kde se hraje dobrý fotbal a vaří dobré pivo. Náležitě jsem si uznání vychutnal a nic jsem jim nevymlouval. Nakonec "Zláťáka" mám sám rád a fotbalistům Army věřím. Pouze si na domácí půdě musím postesknout. Stadion Slovácka je nádherná, vzdušná stavba pro 8 tisíc diváků a s porovnáním za co stavíme u nás, za pakatel. Přiznám se, že bych i já byl rád hrdý na náš Městský stadion. Škoda, že ti co o tom rozhodují v Ústí s námi nejeli. Bylo by to pro ně poučné a ještě si mohli užít pocit hrdosti. A dodávám: "na inspiraci není nikdy pozdě".
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář