Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsem pro elektrárnu.

9. 5. 2008
Musím se přiznat, že mne hra na lepší zítřky přestává bavit. V socialistickém režimu jsem budoval světlou budoucnost. V kapitalistickém režimu mi se stejnou ideologickou zarputilostí vnucují  další oběti. Prý, aby  ve svobodné demokratické budoucnosti  bylo  lépe a radostněji. Mravokárci čekat nedokáží a tak si z mého života,  v jistém slova smyslu, udělali kreditní kartu. Vybírají podle toho jak potřebují a ani se nenamáhají požadat o PIN. Platím za vše, co jiní dokázali beztrestně rozkrást a budu platit i za to, co ještě rozkradou. Ohání se úctou k člověku a přitom jsem pro ně sprostý zneužívač všeho, zač solidárně a pravidelně platím. Lezou mi do kapsy, aby plnili kapsy své a halasně přitom řvou, že mne okrádá někdo jiný. Ruka se jim směrem k prostým klepe, jakoby  dávali ze svého. Někteří z nich  nasměrovali jídlo do čerpacích stojanů, prý aby bylo zelenějí, ale zajistit okamžitě čisté ulicia přívětivé prostředí nedokáží. Má smysl stále protestovat proti eletrárně? Zvlášť když je to  práce pro lidi, které moc není? Mám  věřit, že je pro mne zápach a emise největším zlem, které  mne může potkat , když největším zlem jsou podle mne navonění frajeři bez politických zkrupulí? Mám jim  skočit na ekologický špek? Přemýšlím a  neskočím. Proto jsem pro elektrárnu v Užíně a pro investice s tím spojené. Nechci, aby nám je někdo vyfouknul, neboť  se elektrárny stavět budou i kdyby Bursík na koze jezdil a smrad a emise k nám stejně přiletí. Obyčejný člověk musí, bohužel, myslet na košili a ne na kabát, který si stejně nikdy neoblékne. 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář