Kde jsem se tu vzal?
Kde jsem se tu vzal?
Přítel(?) jmenovec František Svoboda se stejně jako legendární Kojzar v Rudém Právu, v reakci na Chartu 77, ptá kdo jsem a kde jsem se tu vzal. Ke své smůle nemůže dělníkům a pracující inteligenci tvrdit, že pracuji v žoldu vyžraných kapitalistů z Wall Street. S typickými doutníky v ústech a nohou na vyhublých zádech vykořisťovaného dělníka. Ani mne nemůže obvinit z nenávistného vztahu k socialistickému zřízení a nerozbornému přátelství se Sovětským svazem. Musí si tak vystačit s vyobrazením funkcionářsky neuspokojeného jedince, který se mstí za údajně neukojené ambice. K protiútokům mi pomáhá ÚD, který, podle něj podivně, otiskuje mé názory. Ve své poťouchlosti si neuvědomuje, že zpochybňuje základní právo člena ČSSD být volen a volit. Ve Stanovách není ani zmínka o tom, že toto právo smí člen využívat až po uplynutí určité časové lhůty. Přítel(?) Svoboda, který byl tomuto aktu podle všeho přítomen, zapomněl (skleróza je nemoc a nemocným lidem není slušné se smát) dodat, že poptávka byla i po jménech, kterým nebude vadit nevolitelné místo na kandidátce. V mém případě tak platí pořekadlo o dobrotě a žebrotě dvojnásob. Jinou kapitolou je náznak fízláckého hekerství. Jak jinak popsat přesvědčení přítele(?) Svobody, když tvrdí, že pod kritickými články jsou falešná jména. Mně z podobných myšlenek naskakuje husí kůže, neboť by se nepochybně jednalo o nezákonný vstup do PC, pokud tyto informace nemá od samotných autorů příspěvků. Příteli Svobodo, musím Vás se vší naléhavostí upozornit, že místní ČSSD vede čestný souboj s myšlenkami a názory a nedychtí po „válce“ byť s kritickými občany. K ničemu neetickému by se rozhodně nesnížila. Pokud ano, pak by se jednalo o čin nezodpovědných jedinců. Pomyšlení, že by se tací v místních organizacích našli, dráždí mé trávicí ústrojí