Kóta 4263/1
18. 7. 2008
Pod tímto číslem najdete v ústeckém katastru pozemek města, který začíná u obvodových zdí kostela Sv.Vojtěcha. Je na něm chodník a vozovka. Chodník není v majetku vlastníka kostela, jak tvrdí MP, která se prý v nekonání řídí pokyny úředníka příslušného odboru. Je zajímavé, že vrchní velitel MP mi v minulosti dal stejné informace, jako katastr, a vyslovil názor, který sdílím já, že za takových podmínek není parkování na chodníku žádoucí. A proč by také mělo? Copak zaměstnanci křesťanské organizace YMCA (těm by Kristovo utrpení mělo být příkladem k fyzické námaze a pokoře) a jiných organizací, mají relevantní důvod požívat nadstandardních výhod? Notabene na základě úřednické lži? Copak je společensky únosné, aby je úředníčkovo razítko činilo bezdůvodně beztrestnými? Jak je možné, že parkování na chodnících není označeno dopravní značkou, když už úředníček vychází z chybného přesvědčení, že se parkuje na soukromém pozemku? Je to veřejná komunikace a řidiči to musí automaticky vnímat jako přestupek, neboť nikdo běžně nejezdí s katastrální mapou, ale s vědomostmi z autoškoly. Nechápu, jak výmluva na vlastnictví může bez absence dopravní značky na MP platit? U mne takové úřednické chování vyvolává jisté asociace. Mám před očima líné, úlisné a nenažrané carské úředníčky z románů A.P. Čechova, kteří svoji zištnou libovůli vydávají za vůli báťušky cara. Naše město zdaleka nedosahuje rozlehlosti matičky Rusy, která úředníčkům samovládcům dávala pocit beztrestnosti a tak by si měl někdo z odpovědných na podivná rozhodnutí posvítit. Zvlášť, když v katastru vidí to co já. V této souvislosti by nebylo od věci, aby motoristé, kteří si naivně mysleli, že i jim bude porušování zákazu parkování na chodníku před "Vojtěchem" tolerováno, a za přestupek platili, ("obyvatelé" z "Vojtěcha" své privilegium žárlivě stráží), podali na nerovný přístup funkcionářů města stížnost. Podle mého laického (mám jen řidičák) názoru "neznámí" veřejní činitelé zneužívají svého postavení, a kdo ví, jestli jen v tomto případě. Tohle zjistit car, tak by úředník, ať není bezejmenný, třeba Dalibor Darilič Dariličenko, šel sloužit z Mosky do Mukačeva. V horším případě by ho čekala Sibiř.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář