Dělejme si srandu z politiků, ale jejich blízcí musí být pro slušnou společnost a právní stát tabu.
Bývalá ministryně spravedlnosti a současná ředitelka Justiční akademie Daniela Kolářová vyčetla Petře Paroubkové, že nedokázala unést tíhu soudní prohry, když se domáhala práva nebýt součástí údajně politické karikatury, která ji zachycovala v intimních situacích s politikem, byť je jejím manželem. Podle D.Kolářové a soudu, jako manželka předsedy ČSSD, měla strpět komiks o sobě. Já se ptám. Proč musí strpět být veřejným soustem lidé, kteří jsou politikům blízcí? Je právo P. Paroubkové menší, než například právo matky P.Nečase, či dětí Václava Klause? To i oni by mohli být pro pobavení publika karikováni v intimních situacích? Napadá mě řada "srandovních" námětů, které by se jich nepochybně dotkly. V kontextu svobody, která je dopřávána "umělcům" mě zaráží odpor D.Kolářové k výroku P.Paroubkové, která v reakci na rozsudek prohlásila, že se političky na vysoké posty dostaly intimním stykem.Byť bych tato slova nepoužil, tak jsem přesvědčený, že právě podle slov D.Kolářové a podle rozhodnutí soudu, by se dotčené političky neměly moc urážet, pokud se staly v jistém slova smyslu, námětem na komiks. Být P.Paroubkovou, objednal bych si kreslíře, aby její kritiku k političkám "umělecky" ztvárnil a aby nešetřil ani jejich blízké. Teprve pak se dočká satisfakce, neboť co lidé nemají sami rádi, neměli by přát druhým. Dělejme si srandu z politiků, ale jejich blízcí musí být pro slušnou společnost a právní stát tabu.