Když bič, tak na všechny!
„Pamatuji si, že nastala velká bída a hlad. Někde se dávala polévka zdarma. Ty davy nezaměstnaných jsem viděl na vlastní oči.“ To jsou slova pamětníka velké hospodářské krize z třicátých let minulého století. Jenom asociální šibal si může přát, aby jsme podobnou zkušenost v celé své tragičnosti zažili na vlastní kůži. Stát, který na svých bedrech ponese nominální náklady na zmírnění sociální nouze by si tak měl velmi ostražitě pohlídat nakládání s veřejnými prostředky ve svých institucích, ale také na krajích a obcích, neboť veřejné zakázky v sobě skrývají pracovní příležitosti. Jejich předražení bere lidem práci. Občané by se měli v této těžké době obzvlášť zajímat, jak se s jejich penězi, ale i s penězi z EU hospodaří. Je zajímavé, že součástí protikrizových opatření není zvýšená kontrola toku veřejných financí a nelogicky ani legislativní iniciativa, která by reagovala na ekonomickou krizi zvýšením trestů za jakékoliv okrádání státu. Pouze se vyhrožuje legislativním bičem, který by měl vypráskat z pracovně-právních vztahů ochranu zaměstnanců. Vše se schovává za údajnou flexibilitu pracovní sily, což se dá nahradit českým výrazem "děvečka pro všechno".
Obdobný nástroj převýchovy veřejných činitelů se v žádné analýze neobjevuje. Umím si například představit legislativní návrh, jenž by zákonem stanovil maximální ceny různých tipů stavebních prací, které by poptával veřejný sektor. Jsme malá země a tak není žádný důvod, aby například v jednom městě radnice utratila za domov pro seniory, který bude mít 50 bytů o velikosti