Stát je oběť, ne viník.
Nelze přehlédnout, že se slovní útoky proti státu stále více stávají běžnou součástí argumentace vládních politiků. Přitom je to stejný nesmyl, jako kdyby majitel automobilky pomlouval kvalitu svých vozů. Nevymýšlím si! Nejčastější dehonestací je argument, že stát je špatný hospodář. Přitom politikům nic nebrání, aby zavedli taková pravidla, která by přikazovala jeho zástupcům a samosprávám dbát o veřejné prostředky s erudicí a poctivostí soukromého vlastníka, byť ta se vyznačuje pouze vztahem k vlastnímu majetku. Stát narozdíl od soukromníků na předražených zakázkách a korupci nevydělává. Jen člověk s IQ tykve si může myslet, že privátní obracení každé koruny je zaměstnancům státu zakázáno. Samozřejmě není. "Pouze" jim je legislativně umožněno ji neobracet. Doslova k smíchu až k popukání, byť po takovém smíchu zůstávají oči pouze pro pláč, je aktivita těch samých politiků, když údajné zájmy státu brání. Nelze si nevšimnout, jak vybíravým jazýčkem jsou jejich ústa vybavena. Má schopnost jazyka mravenečníka, pouze místo moskytů tahá do privátních útrob veřejné prostředky. S mazaností bolševických ideologů ukazují na vnitřního nepřítele, kterým je líný občan, jenž nechce pracovat. Jsou to pacienti, kteří zneužívají zdravotní systém. Studenti, kteří si na úkor státu prodlužují mládí. Důchodci, kteří si z komunistických platů, narozdíl od našich čestných privatizátorů, kteří si dokázali našetřit miliardy, jimiž státu za jeho majetek zaplatili(povídali, že mu hráli), nenašetřili na důstojné stáří a pohodlně se spoléhají na důchodový systém. Kladu si otázku, proč tomu tak je. Jedinou odpovědí, která mne napadá je, že někomu musí set sakramentsky záležet na tom, aby nám vyhnal z hlavy pocit národní hrdosti a vnímání státu, jako přirozeného záchytného bodu v dobách zlých. Nemyslím si, že bych se mýlil. Pod drobnohledem voličů, kteří svůj stát milují, by se nedal tak snadno okrádat! Proto do něho mnozí politici šijí hlava nehlava. Pořád je ho o co oškubat. Např. penzijní systém je toho důkazem.